STUDENTSKÁ ARCHIVNÍ SEKCE OLOMOUC
Vítejte na internetových stránkách Studentské sekce České archivní společnosti při Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci 

Již proběhlo

Valná hromada 

studentské sekce ČAS při FF UP v Olomouci

Ve středu 21.března proběhla v útrobách budovy katedry historie Valná hromada studentské sekce ČAS při FF UP v Olomouci. Náplní tohoto setkání byla volba nového výboru a revizní komise. Schůzi zahájil předseda Kryštof Kouřil. Po krátkém úvodu se slova ujala kolegyně Pavla Lukešová, která přítomné seznámila s finančními záležitostmi v rámci sekce. Dále vystoupila jednatelka Eva Slováková, která přednesla zprávu o činnosti sekce za uplynulý rok. Vrcholem celé valné hromady pak byla volba. Předsedkyní sekce byla všemi hlasy zvolena kolegyně Marie Oulehlová, jednatelem kolega Lukáš Vavřín a pokladníkem kolegyně Tereza Kovaříková. Výbor dále doplnily kolegyně Martina Malinská a Markéta Poskočilová. Do revizní pak byly zvoleny kolegyně Adéla Skoumalová a Lenka Pavlíková, která byla navíc jmenována předsedkyní revizní komise. Po samotné volbě byla schůze ukončena a nově zvolený výbor se přesunul z katedry do nedalekého šenku, kde se uskutečnila první neformální schůze nového výboru.

 Nové vedení studentské sekce:

Výbor:

Předseda:             Oulehlová Marie

Jednatel:              Vavřín Lukáš

Pokladník:           Kovaříková Tereza

Člen výboru:        Malinská Martina

Člen výboru:        Poskočilová Markéta

 

 

         REVIZNÍ KOMISE:

         Předseda:             Pavlíková Lenka

         Člen RK:              Skoumalová Adéla





Návštěva Archivu města Brna - 21. 10. 2011

V pátek 21. října se druhý ročník oboru archivnictví vypravil na exkurzi do Archivu města Brna. Vyjeli jsme z Olomouce vlakem už v 7:07, což nebyla moc příjemná hodinka na vstávání ani pro jednoho z nás. Cesta vlakem uběhla docela rychle. Na hlavním nádraží v Brně jsme pak čekali na příjezd našeho ,,šéfa" Dr. Chobota, který jel z Nového Jičína. Po jeho příjezdu jsme vyrazili do Archivu města Brna. Po cestě nám Dr. Chobot ukázal některé významné budovy a pamětihodnosti města.

Po příchodu do Archivu města Brna nás přivítala PhDr. Hana Jordánková, která zároveň vedla celou naši exkurzi. Na začátku jsme si samozřejmě prohlédli zakládací listinu města Brna z roku 1243. Dále jsme si také prohlédli právní knihy (písaře Jana, a knihy lózunků z let 1343-1361), berní knihu, ve které jsou zaznamenány majitelé domů a to jestli měli vinice. Tato kniha je rozdělena do 4 částí a jsou v ní dokonce zaznačeny už i ulice.

Dále jsme viděli i rychtářské knihy - na každý úřední rok byla zřízena jedna. Lze v nich nalézt i rejstříky řazeny podle křestního jména či prodej a koupi domů. Dále následovaly komorní a radní počty, auszug (výtah z matrik) a pamětní knihy, ve kterých jsou i testamenty. K vidění byla i kronika Jiřího Ludvíka, lékárníka v Olomouci. Tato kronika vyšla zásluhou Petra Chlumeckého Také jsme měli možnost prohlédnout se kroniku Jiřího z Turce - nejkrásnější brněnský prvotisk.

K prohlížení téměř všech knih jsme používali bílé archivářské rukavice. V tu chvíli jsme si už docela připadali jako archiváři. Dokonce jsme se podle rejstříků napsaných ke knihám, snažili v těch knihách hledat. Nevedli jsme si v tom úplně nejhůř.

Exkurze se nám líbila, zvláště pak doslova rodinná atmosféra v archivu. Za výklad patří velké díky PhDr. Haně Jordánkové. Kyticí to vyjádřil PhDr. Chobot.

(Autorka: Marie Oulehlová)

 


Pohled studentů druhého ročníku na:

Pasování prváků oboru archivnictví - 2011 

Boskovice 21. 10. - 23. 10. 2011

Pasování do stavu archivářského je pro každého studenta oboru archivnictví důležitým mezníkem v životě i ve studiu. A stejně jako v minulých letech i letos proběhlo toto pasování s náležitou důležitostí a slávou. Místem letošního pasování bylo městečko Boskovice. Letošní pasování mělo poněkud jiný průběh než předchozí, neboť trvalo necelé tři dny.  

            První den, pátek, by se dal nazvat dnem s velkým P, tedy dnem přípravy. Ubytování a nocleh byl zajištěn v místní orlovně. Prvákům jsme ukázali město, a tím to pro nás skončilo. Protože bylo zapotřebí připravit se na sobotu a ještě dochystat některé úkoly, vyhnali jsme prváky z orlovny, aby okusili pohostinnost města Boskovice. K našemu nesmírnému údivu byl jejich prvním cílem hostinec! Mezitím, co prváci nabírali síly a zakoušeli krásu města, kolegyně Malinská a Skoumalová psaly na papíry zadání úkolů. Abychom těmto zadáním dodali váhu rozhodli jsme se okraje papíru opálit. Nám pyromanům, přesněji řečeno kolegyni Oulehlové, tento úkol nečinil větší problém, neboť kolegyně je ve své rodné obci přezdívána ,,Firelady".  Dalším důležitým úkolem bylo vytvořit mapu města, podle které se budou prváci řídit při plnění úkolů. Nutno říci, že po prvních planých pokusech kolegy Vavřína se úkolu namalovat mapu s hrdostí zhostila opět kolegyně Oulehlová. Veškerou přípravu na pasování jsme tedy zvládli v průběhu pátku, pouze na sobotu jsme si nechali dopilování detailů. Po příchodu prváku z prohlídky města zpět na orlovnu bylo rozhodnuto o nočním klidu. Nutno říci, že každý si pojem noční klid (tedy nehlučit a nechrápat) vyložil jinak!

            Sobota už byla o poznání akčnější. V tento den měl přijít hlavní hřeb celého výletu, pasování. Na dopoledne byla naplánována návštěva zámku. Jenže člověk míní a průvodce mění. Právě ,,příjemná" paní průvodkyně na zámku nám ve vratech oznámila, že jsme přišli pozdě a tudíž se prohlídka nekonala. Na řadě tváří bylo vidět rozčarování z nekonané prohlídky, na jiných naopak radost z ušetřených peněz. Vyvstala proto otázka, co budeme dělat. Šlo se tedy na návštěvu židovského města, synagogy, rituální lázně mikve, radniční věže a poté následoval oběd v příjemné pizzerii. Po obědě se šlo ještě na hrad, kde jsme po zaplacení vstupného, dostali do ruky papíry s výkladem a mohlo se tak začít s poznáváním boskovického hradu. Ačkoliv jsme měli být rozděleni do několika menších skupin, došlo k tomu co bylo neodvratitelné. Několik skupinek se totiž spojilo. A důvod? Procítěný výklad kolegyně Oulehlové, která o hradu hovořila tak krásně, že jsme kolikrát museli zamáčknout slzu. Po prohlídce hradu jsme se pokusili dostat do uzavřeného boskovického muzea, ovšem neúspěšně. Proto jsme zvolili cestu nazpět do orlovny.

Po krátkém odpočinku, jsme poslali prváky opět vstříc nočnímu městu. V tomto čase jsme oblékli kostýmy, které jsme si sebou přivezli a pasování mohlo začít. Začátek jsme naplánovali na 18:30. Prvákům se zavázaly oči a my je různě vodili na místě za jediným účelem - abychom je zmátli a pořádně se jim točila šiška. Až bylo dílo dokonáno, vedli jsme je po schodech ke kostelu, kde byl naplánován úvodní proslov a obeznámení s tím, co pasování pro studenty archivnictví znamená a znamenat  bude. Důležitou součástí úvodu byl i podpis na revers, kde se prváci zavázali k tomu, že nebudou podvádět a že jsou připraveni hrdě překonat jakékoli překážky, které je děli od titulu nazývat se ctihodným archivářem. A nyní už mohla začít jejich honba za tím, aby se stali členy archivářského cechu. Úkolů bylo celkem devatenáct. Některé se týkaly pomocných věd historických, jiné byly zaměřeny jen na jejich fantazii a dovednost. Členem jejich skupiny byl také archivní hroch, kterého měli opatrovat, neboť po cestě hrozila jeho ztráta. Celé pasování měli stižené tím, že na začátku přišli při výměnném obchodu o své tkaničky na botách. S nechutí však musíme přiznat, že si s úkoly poradili výborně. My jsme je samozřejmě v zákrytu temných uliček pozorovali, jestli nepodvádí a úkoly plní poctivě. Několikrát jsme byli málem načapáni. Posledním úkolem byla zpověď, ve které se zpovídali z plnění úkolů, s čím byli spokojeni, s čím nespokojeni, popřípadě, co mají černého na duši. Po splnění všech úkolů, následovalo kolem půlnoci pasování na židovském hřbitově, kde byly veškeré úkoly zhodnoceny a každý z nás starších archivářů se k jejich průběhu vyjádřil. Velkým problémem celého pasování byla zima. Promrzlí jsme byli opravdu pořádně, místy jsme mysleli, že už to nevydržíme. Občas dokonce létala i sprostá slova.

Po shrnutí úkolů se přikročilo k pasování. Letos se pasování z důvodu nemoci neúčastnil žádný pedagogický dozor, proto musel prváky pasovat kolega Vavřín. Prváci, už téměř oficiálně členové archivářského cechu, si před něj klekli a on je mečem popasoval. Poté se ještě podepsali brkem na listinu pasovaných archivářů. Tímto úkonem bylo pasování ukončeno a my jsme se přesunuli zpět do orlovny. Všichni jsme se samozřejmě těšili, až zalehneme, pouze dva z nás se rozhodli, že budou držet noční hlídku. A ta musela být skutečně náročná, neboť v neděli ráno vypadali oba velice unaveně. A právě v neděli ráno jsme se začali ubírat k domovu!

(Autoři: Marie Oulehlová a Lukáš Vavřín)



Pohled studentů prvního ročníku na:
Pasování prváků oboru archivnictví 2011
Boskování, aneb kterak mladí studenti Archiváři se stali
Jak se stalo, že studenti archivnictví byli do cechu archivářského vzati? Celá tahle událost počala se 21. říjnového dne, byl to pátek, kdy se malá část nás z prvního ročníku dostavila na autobusové nádraží v Olomouci. Odtud jsme se vydali, dvě hodiny po poledni a několik minut, na dvou hodinovou jízdu do Boskovic, kde se zasvěcení naše mělo konat. Bylo nás šest a seděl jsme ve dvojicích, první dvojice tvořena z dívek ze 4. ročníku, za nimi jsem seděl  já se svou malou kamarádkou a za námi pan kolega Martin Ž. s naší spolužačkou. Jak nám cesta uběhla? Dívky ze čtvrtého ročníku, aspoň co já mohu říci, se valnou část cesty bavily mezi sebou, já si vytáhl sluchátka zapnul hudbu a na hodinu a půl usnul,  má sousedka to udělala podobně, jen si vytáhla knihu, kterou chtěla zpracovat. Kolega Martin s jeho sousedkou se asi také skvěle bavili a dobře i zapili.
Když náš autobus dokodrcal přes všechny ty dědinky do Boskovic, vystoupili jsme z něj a telefonovali spolužactvu druhého ročníku, jež nás mělo čekat, jak se ukázalo, čekali nedaleko autobusového nádraží. Dovedli nás na orlovnu, kde jsme si nechali batohy a spacáky a šli jsme se projít po krásách města Boskovice. Prošli jsme se na židovský hřbitov a pak nás čtyři prváky vyslali po volné zábavě. My jsme se prošli na hrad, kde byla brána zavřená, tak jsme si sedli na lavičku vedle ní. Povídali jsme si a pročetli jsme si pověst o hradě a o městě Boskovice. Když se trošku setmělo, vydali jsme se pryč, v tom nás napadlo podívat se na starý hrad, který se nalézá v lese stranou od nového hradu, následovala cesta plná pokusů a omylů, ale hrad jsme nenašli. Povedlo se to až později a pouze jednomu z nás. Když jsme se navrátili z lesa, rozhodli jsme sobě najít zařízení takové, které pokryje naše nároky, obešli jsme centrum Boskovic a našli jsme si Styl (ový) bar, obsluha byla příjemná a my jen litovali, že jsme nikdo nepomysleli na karty či kostky. Když jsme už hodnou chvíli seděli v tomto podniku, objevil se tu náš známí, který Boskovicemi projížděl. Stratil s námi pár slov a zapojil se do diskuze o „papežce". Kolem 9. hodiny jsme se rozhodli tento podnik opustit a vydali jsme se směr orlovna. Tam jsme se setkali s našimi staršími spolužáky, zapnuli jsme si film v oddělené šatně. Koukali na něj, a postupně jsme si pročetli všechno, co bylo v orlovně na nástěnkách. Pak se konala večerní hygiena a šli jsme spát. 
Druhý den ráno, když jsme se vzbudili, vyrazili jsme na zámek v Boskovicích, kde jsme nestihli prohlídku, a bylo nám oznámeno, že budeme dělat scénku. Ještě před cestou na hrad se k nám připojila spolužačka Lenka. U zámku jsme vyčkali i na svoje starší spolužáky a šli jsme do boskovické synagogy a pak jsme se podívali na město z radniční věže. Ale to už bylo dost hodin a my šli na oběd do nedaleké pizzerie. Po obědě přijela i spolužačka Anežka a my všichni jsme se dali opět na pochod směr nový hrad. Cesta uběhla příjemně a my dostali na hradě individuálního průvodce na papírech. Čtenáři těchto papírů se střídali, tak jsme byli všichni informováni o stavbách na hradě. Když jsme na hradě skončili, měli jsme s kolegou Martinem v plánu, rekonstruovat a dotáhnout do konce hledání starého hradu, což se jemu podařilo. Ale nesetkalo se to s valným úspěchem. Tak jsme se vrátili na orlovnu, kde jsme vymysleli scénku a na hřišti před ní jsme ji zinscenovali. Poté jsme se vrátili do orlovny a povídali si, tedy já osobně jezdil na rotopedu. A v pět hodin odpoledne jsme se vydali do města, abychom vyčkali na naše zasvěcení do cechu archivářského. Čas jsme vyplnili prohlídkou kostela a jiní se šli najíst. V sedm hodin začal proces zasvěcení, plný zajímavých úkolů a otázek, které jsme postupně zvládli. Tak například, jsme měli zazpívat studentskou hymnu na boskovickém náměstí, což jsme udělali a lidé boskovičtí se po nás začali ohlížet, chlapík na nejbližší lavičce si nás dokonce nahrával na telefon. Nebo jsme měli napsat a přednést oslavnou báseň o rytíři Žampachu, který na nás čekal před hradní branou. Zde je báseň v plném znění:

V době dávno minulé, 
rytíř Žampach žil.
Činy jeho přeslavné,
Básník oslavil.

Žil v jednom malém hrádečku, 
se svou ženou, holečku!
Rytíř slavný, žena krásná, 
Děti jak by smet.

 Rytíř udatný a chrabrý,
brnění své měl.
V boji chytrý a zdatný,
Zemi dobyl, jakou chtěl!

Vydařil se mu každý lov, 
A doma na něj spadl krov. 
Takto skončil rytíř Žampach, 
čest budiž jeho památce.
(a zbyl po něm jenom zápach)

 Jedním z úkolů bylo i najít minci ve vyschlé fontáně a popsat ji, tady jsme strávili hodně času a stálo nás spousta úsilí, než jsme ji našli. Po těchto úkolech jsme byli vyzpovídáni a posláni na tajemné místo, kde byli naše výkony ohodnoceny a my byli konečně zasvěceni do cechu archivářského, což jsme svými podpisy stvrdili na listině. Je nutno říci, že ten večer nevládlo zrovna to nejteplejší počasí. Tak jsme se vrátili co nejrychleji na orlovnu, kde většina našeho kolektivu, po vykonání hygieny, usnula spánkem spravedlivých. Jen dva z tohoto kolektivu, oslavili zasvěcení a slavili jej až do svítání, aby pak všechny v šest hodin vzbudili, sbalili se a odešli na vlakové nádraží. Vlak nám jel krátce před sedmou a cesta nám příjemně uběhla.
Tahle akce se jistě nám zúčastněným vryje do paměti, protože zde jistě zaznamenávají počátek přátelství a vztahy, které jak všichni doufáme, nebudou jalové. 

(Autor: Ondřej Florián Januš)
univerzita palackého - logo.png
logoFFUP2.jpg
logo_khi_small_better.JPG
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one